Moderní, kvalitní bukové postele.

Od ložního prádla v jeskyni k luxusu v ložnici. Příběh postele v kostce

Jedním z hlavních výdobytků civilizace je bezesporu postel. Člověk potřebuje pohodlí, a pokud se nerozhodne žít v asketismu, instinktivně o něj usiluje. Je těžké si představit každodenní fungování bez pohodlného, ​​měkkého a teplého místa na spaní. Postel však nebyla vždy oázou relaxace. Historie tohoto kusu nábytku, který je lidem nejbližší, je dlouhá a jeho začátky jsou překvapivé.

Nejstarší postel na světě

Nejstarší „lůžko“ na světě staré 70 000 let bylo podle National Geographic objeveno v jihoafrickém KwaZulu-Natal. Skládal se převážně z rostlinných vrstev, stejně jako ptačí hnízdo. Tráva a listové rohože byly čas od času spáleny, aby se odstranili škůdci. Postel byla asi 30 cm silná a přes 6,5 m dlouhá, poskytovala místo na spaní všem členům rodiny. Svrchní vrstva byla lemována listím, které dodávalo trochu měkkosti a pohodlí a také odpuzovalo hmyz.

 

Prehistoričtí lovci-sběrači (asi 8 000 př.n.l)

Pravěcí nomádi, kteří byli celý život neustále v pohybu, většinou trávili noci odpočíváním na hromadě listí nebo trávy nahromaděné v prohlubni v zemi. Američtí vědci spekulují, že například v jeskyni Hinds v jihozápadním Texasu přenocovalo mnoho skupin lovců a sběračů, kteří využívali vnitřek jeskyně jako dočasný domov. Zdá se, že spali ve fetální poloze, protože jejich podestýlka byla relativně malá a oválná. Možná jim taková poloha poskytovala více tepla a dodávala jakousi útulnost, pokud vůbec mohla být jeskyně útulná.

Starověký Egypt (asi 3000 př.n.l až 1000 př.n.l)

Kromě psaného jazyka za pozoruhodný pokrok ve strojírenství, stavebnictví a práci v lomech, stejně jako kromě očního make-upu, zubní pasty, dveřního zámku, holících potřeb, péči o vlasy a za další úžasné vynálezy a technologie bychom měli Egypťanům poděkovat, ale hlavně i za postel! Forma současného nábytku byla klamně podobná dobovým postelím. Konečně mohl člověk spát nad úrovní studené země, která ho účinně chránila před hlodavci, hady nebo hmyzem. Pokud byl Egypťan zástupcem lidu, měl postel vyrobenou z jednoduchého dřeva. Pokud pocházel z vyšší společenské vrstvy, užíval si ebenového nábytku, pokrytého zlatem, šperky. Postel na plošině byla pokryta matrací z vlněných polštářů. Lněné povlečení a kamenná nebo dřevěná opěrka hlavy dodaly extra pohodlí.

Starověký Řím (asi 1000 př. n. l. až 476 n. l.)

Bohatší občané starověkého Říma spali na vyvýšených postelích vyrobených z kovu, s tkanými kovovými podpěrami na držení peří nebo vycpaných matrací slámou. Méně majetní lidé měli podobné postele, ale byly dřevěné. Matrace byla držena vlněnými provázky. Bohužel se ti nejchudší museli spokojit s karimatkou na podlaze. Jedinou útěchou byla vlněná přikrývka – přikrývka široce dostupná po celé římské říši.

Středověký život (kolem 5. až 15. století)

Ve středověké Evropě podmínky spánku do značné míry závisely na životní poloze. Velká, impozantní postel, často bohatě vyřezávaná nebo vykládaná zlatem či šperky, byla ukazatelem společenského postavení. Středověký nábytek byl obvykle vyroben z těžkého dřeva. Zvedaly se vysoko nad podlahu, někdy tak vysoko, že k nim bylo potřeba schodů. Tehdy vznikly postele s nebesy, zakryté těžkými sametovými závěsy. Používaly se především k zobrazení bohatství majitele, ale také k ochraně před průvanem a hmyzem. Matrace byla hustě vycpaná prachovým peřím a peřím. Postele v té době byly velmi drahé, a tak se často předávaly jako věno z generace na generaci. Často se dokonce stalo, že královští nebo bohatí majitelé zůstávali v posteli, aby přijímali hosty, jedli a dokonce i obchodovali. Středověcí rolníci většinou spali na pytlích nacpaných senem nebo na jednoduchém odpočívadle. Místo peřiny měli jen přikrývky z hrubé vlny. Postel v malých středověkých chýších sloužila celé rodině nejen ke spaní, ale i k posezení přes den.

Renesance (asi 14.–17. století)

V renesanci, navzdory plynutí času, ti nejchudší stále spali na jednoduchých matracích ze slámy položených na podlaze nebo na jednoduché plošině. Postel s nebesy se ale stala dostupnější, vlastnili ji už zástupci střední třídy. V té době už byly ložnice oddělené, většinou se nacházely v prvním patře. Postel měla výsuvnou část, na které mohli spát další členové rodiny nebo služba. Ti nejbohatší stále využívali přepychové ložnice k přijímání hostů nebo k podnikání. Během renesance se všudypřítomné baldachýny staly ještě ozdobnějšími. Postele byly zdobeny efektními řezbami, vykládanými obrazy, barevnou povrchovou úpravou a luxusními, těžkými látkovými závěsy. Lana nebo tkané popruhy poskytovaly oporu matraci, která byla hojně vycpaná prachovým peřím a pokryta tenkými prostěradly a vlněnými přikrývkami.